Na katastru obce Výškov, k. o. Chodová Planá, okres Tachov, v poloze Lazurový vrch v nadmořské výšce 630 m se nacházejí zbytky středověkého opevněného sídla. Největší znalec problematiky českých hradů, historik August Sedláček (1937 ,196 ) , napsal ve svém, zatím nejúplnějším soupisu dvě osudné věty: Na Lazurové hoře za Michlšperkem prý stával hrad. Z pamětí o něm nic známo není;" Dohonit tento nedostatek "starého pána" se pokusilo po 40 letech hned několik nadšenců a v průběhu několika málo let zásobili svými nápady především interní tisk Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les, Arniku. Nejprve se pokoušeli (úspěšně) odstranit Sedláčkovo opatrné "prý", pak dokonce doplnit i neznámé paměti. Tak jsme se dověděli mnoho zajímavostí o pánech z "Michelsbergu", kteří založili hrad o cca 300 let dříve, než své rodové město, nebo že z "Lazurky" pocházel i slavný stavitel Vladislavského sálu na Pražském hradě Benedikt Rejt. Jak by bylo hezké, mít tak slavného rodáka!
Mýlit se je lidské, ale i v historické práci je nutné být značně opatrný. Při dnešní značné exploataci historických pramenů není jednoduché vytvářet nové teze, zvláště tehdy , jsou-li opřeny pouze o omezený počet publikací různé úrovně. Dnes se musíme o to více vracet k původním pramenům.
Jediným neznámým a nejpůvodnějším pramenem je sám objekt a jeho inventář, skrytý po staletí v zemi. Dík dlouhému zapomenutí není hrad, vypínající se někdy 120 m nad údolím Kosího potoka, porušen řáděním hledačů pokladů ani amatérských archeologů. Chráněn hustým lesním porostem ukrývá své tajemství, nedávaje zatím možnost systematického plošného výzkumu. Vzrostlé smrky a buky s oblibou obepínají svými kořeny právě styky zdí a jiná důležitá místa.
Poprvé zazvonila motyka archeologa v kamenných sutích na severním ostrohu Lazurového vrchu v červnu 1982. Pět nadšených spolupracovníků CHKO SL věnovalo týden dovolené na to, aby se splnil jejich sen, být pomocníky a svědky prvního archeologického výzkumu milovaného hradu, o jehož existenci se stále ještě vedl spor.
Hlavním cílem výzkumu bylo zjištění celkového půdorysu hradu a získání datovacího materiálu. Prvním záchytným bodem bylo na povrchu patrné severozápadní nároží hradební zdi. Po zjištění její tloušťky (2 m) jsme sondou na její vnitřní straně odkryli část kamenného domu širokého 2,5 m, se vchodem z východní strany. V hloubce 90 cm byly konečně pod kamennou sutí na hliněné podlaze nalezeny první zlomky keramických nádob (obr. 3/2-4; obr. 4/1, 3-6, 8-10). Je to šedá keramika se světle šedým povrchem, zdobená rýhováním, zesílené nálevkovitě vytažené okraje měly průměr 130-160 mm. Dna s podsýpkou, v jednom případě se zbytky velké plastické značky (obr. 314), měla průměr 110-160 mm. Máme tedy zbytky asi 10 hrnců, jejichž výška se pohybovala okolo 18-20 cm, typologicky datovatelných do 13. století. Z tohoto objektu pochází také železné kování (obr. 4/12) a 2 mm tlustý plech cca 150 X 35 mm, který se všíval do ochranných kabátců (obr. 4/13).
Při odkrývání hliněné podlahy až na skalní podloží jsme našli dva drobné střepy pravěké nádoby - pozůstatky výšinného eneolitického sídliště (obr. 4/1).
Přibližně v jedné třetině východní hradby jsme odkryli průchod, jehož nároží bylo armováno opracovaným žulovým kvádrem (obr.5). Vedl na sypanou baštu nad příkopem ve východním svahu. U základu hradby bylo opět několik fragmentů středověké keramiky, jen beze zdobeni. Dvě dna měla střep černý a povrch až cihlově červený. Průměry den jsou ale menší, od 70 do 90 mm (obr. 4/7, 11)
Pěti malými sondami jsme pak jen ověřovali směr hradby a průměr věže ve velikém kuželu, vypínajícím se nad jižním příkopem. Válcová věž měla u úpatí průměr 7 m. Nepodařilo se nám však zjistit, návaznost jižního zakončení hradby na věž.
Závěr výzkumu patřil opět severnímu uzávěru hradního areálu. Hradbaje zde v délce 5-8 m přerušená a nad hrotem ostrožny je rovná plocha, jako velká sypaná bašta, nebo destrukce zřícené hrndby. Vybráním kamenné suti jsme zjistili, že přerušení hradby je záměrné. Zde totiž byla hlavní vstupní brána. Přístupová cesta se odtud stáčí po západním úbočí pod hradbu, vede podle ní, takže příchozí mohl být na cestě sledován v délce téměř 50 m. V bráně již další nálezy nebyly.
Výškovský hrad na Lazurovém vrchu představuje vzácný příklad čistého bergfritového typu, jaký za vlády Václava I. (1230-1253) budovaly nejvýznamnější šlechtické rody (Durdík 1984, 56). Svými rozměry 37 X 24 m patří mezi menší šlechtické hrady. Hrad nebyl nikdy přestavován, rozšiřován a snad ani doplňován o další stavby. To ukazuje na poměrně krátké trvání, stejně jako to, že z dost velké prokopané plochy bylo získáno poměrně málo nálezů. Keramika je značně jednotná a datování odpovídá 13. století. Kromě sporadických pravěkých střepů se tomuto datování vymyká jen spodní část nádoby točené ze světle hnědé hlíny, redukčně pálené, dno odříznuté špachtlí (obr. 4/10). Tento jediný střep naznačuje, že hrad mohl žít snad ještě v 15. století. O jeho zániku však nelze zatím říci níc bližšího. Stopy násilného zničení výzkumem zjištěny nebyly a podle pravidelných suťových kuželů stavebních destrukcí lze soudit spíš na pozvolný rozpad opuštěného objektu.
Citovaná literatura: Durdík T., 1984: České hrady, Praha; Sedláček A., 1937: Hrady, zámky a tvrze království českého XIII, Praha
Jelikož jsem tento text přepsal z fotokopie původního článku, nebylo možné zde publikovat i fotografie a obrázky, protože jejich kvalita by byla horší než špatná...