Lazurová hora /629 m.n.m./, pod níž se vine divoké údolí, leží severně od Michalových Hor. Nedaleko soutoku Kosového a Vysočanskéo potoka leží mlýn, od něhož vedou cestičky až na vrchol hory, který nese zbytky malého, ješt nedávno prakticky neznámého hradu.

Staveniště hradu je situováno na skalnatém ostrohu, vybíhajícím z táhlého hřebene a spadajícím dosti strmými svahy dolů do údolí. Vlastní hrad měl nepravidelný eliptický půdorys o velikosti zhruba 40x25 metrů. Od hřebene jej odděloval příčný příkop, zčásti vytesaný do skály. Proti přístupové cestě a planince před příkopem se hrad stavěl úzkým čelem, tvořeným obvodovou hradbou a kulatou věží, z níž však dnes zůstal pouze mohutný kužel destrukce. Na protilehlé - strmými svahy nejlépe chráněné straně hradu stával -vklíněn mezi skály a obvodovou hradbu - palác. Ačkoliv byl chebským muzeem ve zříceninách proveden roku 1982 archeologický výzkum, který odhalil zbytky zdí, přece jen dnes tyto fragmenty neskýtají možnost udělat si přesnou představu o jeho původní podobě.

Samo nejbližší okolí hradu je poznamenáno těžební činností. Při těchto úpravách zanikla stará cesta vedoucí ke hradu a nahradily ji novější komunikace a tarasy, které setřely původní situaci. Recentními zásahy byla porušena zřejmě i severní část vlastního hradu.

Podle dochovaných zbytků dispozice lze říci, že hrad na Lazurové hoře je typickou ukázkou hradu tzv. bergfritového typu, jehož hlavním prvkem pasivní obrany byla mohutná okrouhlá věž, vysunutá proti nejhůřee chráněné straně hradu. Za ní pak byly umístěny a jakoby schovány další hradní stavby. Dalším klasickým představitelem tohoto typu na Tachovsku je nedaleký Volfštejn, v základním schematu s hradem na Lazurové hoře shodný.

Důležitou roli hrál jistě také prostor před příčným příkopem. Podnes vykazuje určité terénní úpravy a zásahy. Jednu z prohlubní lze bezpečně charakterizovat jako pozůstatek zaniklého objektu, z jehož blízkosti pocházejí zlomky keramiky /část kahánku/, datovatelné rámcově do doby po roce 1300. O hradu dosud neznáme ani jednu písemnou zprávu. Na základě německého jména nedalekých Michalových hor - Michaelsberg, Michelsberg - sice někteří badatelé zkoušeli spojovat osudy hradu s rodem pánů z Michalovic, což je však zcela neopodstatněné a bezdůvodné. Michalovy Hory sice mají jméno odvozeno od Michala -patrona horníků - ale vznikly daleko později. Nalezený skromný archeologický materiál dovoluje datovat existenci hradu - a to pravděpodobně velice krátkou - na přelom 13. a 14. století. Dnes není možné říci, kdo hrad založil, ale na základě nalezených zbytků kahánku z planiny před hradem, který se používal v hornictví, a skutečnost, že v okolí hradu se později velice rozmohla čilá těžba kovů, by bylo možné předpokládat, že hrad byl založen nejen jako opevněný bod, sídlo šlechtice, ale také opevněné místo na ochranu těžby. Ta se však ve větším měřítku rozvinula až později, předevšim v 16. a 17. století za Šliků, od kdy je celý hradní vrch a jeho okolí doslova poset terasovitými zářezy se zbytky štol, klesajících hluboko do nitra hory.

Zbytky hradu, popisované roku 1790 jako dobře rozpoznatelné, v krátké době zpustly tak, že v roce 1838 se J.G.Sommer zmiňuje již pouze o dvou základových zdech na vrchu naproti Pístovu. Povědomí o existenci hradu upadlo postupně v zapomnění a ještě zcela nedávno o ní byly dokonce vysloveny vážné pochybnosti. V roce 1928 vyšlo v časopisu Deutsche Heimat vyobrazení hradu, datované údajně do roku 1400, ale na první pohled je patrné, že se jedná pouze o romantickou kresbu značně mladší, vypodobňující Michalovy Hory až někdy koncem 18. Století. Sám hrad je zde zachycen ve zcela zidealizované podobě bez jakýchkoliv znalostí nějakého staršího písemného nebo ikonografického materiálu.

Hrad na Lazurové hoře je důležitým představitelem typu hradu bergfritové dispozice, protože jako jeden z mála nebyl později přestavován a zachoval se v původni nezastřené podobě. Pro jeho úplné poznání a důležité doplnění našich vědomostí by byl žádoucí důkladný archeologický průzkum,který jediný by mohl odhalit další důležité podrobnosti, týkající se především obyvatelů hradu a jeho využití.

Zdroj: Hrady zámky a tvrze okresu Tachov - 1; Z. Procházka, J. Úlovec; Okresní muzeum v Tachově; 1988, Ilustrovaná encyklopedie Českých hradů; Tomáš durdík; Nakladatelství Libri, Praha 2000

Webové stránky používají k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním souhlasíte s použitím souborů cookie.
V pořádku Další informace