V severozápadním cípu tachovského okresu, 1,5 km severně od Michalových Hor, na vysokém ostrohu Lazurového vrchu ( 650 m n. mn.), pod nímž dole v údolí se stáčí Kosí potok z východního směru na jižní, stojí zřícenina hradu. Lesní porost i vysoký nános jehličí a větvoví zakryly ruinu natolik, že upadla v zapomenutí. Neuvedla jej ve svém soupisu hradů ani důkladná D. MENCLOVÁ 1).
Teprve v posledním desetiletí začalo místo znovu přitahovat pozornost veřejnosti a na stránkách ARNIKY 2) se rozvinula diskuse o těto lokalitě.3) Jistě pod vlivem této diskuse se objevilo poprvé heslo "Lazurová hora" v soupisu západočeských hradů z roku 1985.4)
Uvádí se tu, že "tvrz vznikla pravděpodobně v polovině 16. stol. na ochranu šlikovských stříbrných dolů (asi obdoba hradu Freudensteinu nad Jáchymovem) a s úpadkem dolování po třicetileté válce také zanikla". Z toho ovšem plyne, že by plánští Šlikové museli mít na tvrzi nějaké leníky, pány z Michelsbergu. Po takových pánech "z Michelsbergu'. bylo v posledních deseti letech marně pátráno. Heslo se mýlí i v datování, neboť střepové nálezy na hradě jsou ze 14. a 15. stol. Projděme nejprve hlavními staršími zprávami o tomto místě.
Marná pátrání po pánech z Michelsbergu
J. SOMMER 5) v roce 1838 psal: "Asi čtvrt hodiny západně 6) od Michelsbergu 7) lze spatřit na Lazurové hoře ještě několik zbytků starého hradu, který měli ve vlastnictví ještě roku 1350 páni z Michelsbergu". A. DANZER 8) v roce 1847 psal: "Podle získaných soukromých zpráv prý stával na Lazurové hoře hrad, který měli ve vlastnictví páni z Michelsbergu, a mezi nimi je jmenován jakýsi Petr z Michelsbergu. Ze stejného pramene mám zprávu, že tato tvrz, z níž se tu nachází ještě několik zbytků, byla prý zničena husity".
V plánské vlastivědě z roku 1869 9) se uvádí: "Na Lazurové hoře se ještě dnes nacházejí velmi nepatrné zbytky zdí, které pocházejí z hradu, který měli ještě ve 14. století v majetku páni z Michelsbergu; zbytky hradu byly ještě v ruce 1788 zřetelné, ale v r. 1845 bylo možno spatřit jenom dvě základní zdi ve směru k Pístovu. Páni z Michelsbergu, kteří měli tento zámek v majetku ještě r. 1350, měli být zakladateli stejnojmenného městečka. Toto první usídlení velmi pravděpodobně provedli němečtí horníci".
Ve stejném prameni 9) se také uvádí pověst podle F. A. HEBERA 10) o tomto místě: "Na té straně je jeden velmi hluboký liščí brloh, v jehož blízkosti lze tušit podzemní klenutí, které má být naplněno poklady. Vypráví se, že na onom místě kdysi pracoval jakýsi muž z Michalových Hor. Zabýval se lámáním kamene, když tu náhle za sebou uslyšel nějaký dutý hlas, který třikrát zavolal žalostným tónem jeho jméno. Podíval se doprava, doleva, před sebe i za sebe, ale neviděl v blízkosti živé duše. Obcházeje ukolo trosek hradní tvrze, volal, kdo na něho volá? Ale nikdo mu neodpověděl. Tu ho ovládl panický strach a spěchal v úprku do Michalových Hor, kde dostal vysokou horečku a příštího dne byl nebožtíkem". M. URBAN 11) v roce 1884 psal: "Pověst vypráví, že v šerém dávnu stávala na Lazurové hoře tvrz, která patřila pánům z Michelsbergu, tito prý nechali postavit kapli sv. Michala tam, kde dnes stojí 12) kostel". Také čeští místopisci se zmiňují o zřícenině, např. ORTH-SLÁDEK 13).
Překvapivá byla však lakonická zpráva v soupisu hradů A. SEDLÁČKA: "Na Lazurové hoře za Michlšperkem prý stával hrad. Z pamětí o něm není nic známo." A. SEDLÁCEK 14) je velkou autoritou v popisech hradů a jeho výrok na dlouho zbrzdil české bádání o hradu. Ale hrad tu stál a nemusí to být profesionální archeolog, aby tu i dnes, když se vyškrábe na vrcholek ostrohu, spatřil v terénu hradní příkop a zbytky zdiva hradu. A. SEDLÁČEK prostě toto místo nenavštívil a vycházel jen z písemných pramenů.
Hrad na Lazurové hoře byl značného stáří a již za husitských válek byl natrvalo rozvrácen. Potom ovšem nemohl nikde nalézt A. SEDLÁČEK žádnou zprávu o pánech z Michelsbergu, protože takoví páni prostě neexistovali! Hornická obec Michelsberg byla založena až v 16. stol. 15), když už hrad ležel v troskách. Proto i michalohorský kronikář V. VÁLEK 16) v diskuzi popíral existenci pánů z Michelsbergu, protože městská kronika o takových pánech nemá zmínky.
Odkud pochází rozšířená mylná zpráva? Jejím původcem byl J. SCHALLER 17). Napsal totiž roce 1788 doslova: "Michelsberg, nicht ferne von dannen trift man ein verfallenes Schloss an gleiches hrefns, welches die Herren von Michelsberg noch 1350 im Besitze hielten." V poznámce se odvolává na pramen "Pelzes Vita Caroli IV. I-ter Theil". A zde se právě zrodil omyl. Informace se totiž týká jiných pánů z Michelsbergu, a sice z Michalovic na Jizeře na Mladoboleslavsku. Také tato obec se v německém jazyku nazývá Michelsberg. Tento rod založil Beneš, syn Beneše (1217 - 1222), jak uvádí F. Bernau 18).
Tuto informaci romantické období 19. stol. žíznivě převzalo a využilo i jména jako Beneš, Petr, rok 1350 aj. Všechny tyto informace se týkají mladoboleslavských pánů z Michelsbergu: nejvyšší purkrabí Beneš nechal svému synovi Benešovi kolem roku 1350 své majetky "auf Michelsberg, Brandeis, Scharfenstein und Auscha " (+1354). Benešův syn Petr získal ještě Velešín 18). Ve stejném duchu J. KUMPERA 19) považuje zprávu J. SCHALLERA za zjevný omyl doby nekritického romantismu.
Nové české obyvatelstvo po r. 1945 se začalo zajímat o Lazurový vrch, pokud je známo, až počátkem 60. let 20). V 70. letech zájem vzrostl a také v tisku se objevila řada mylných zpráv o hradu v souvislosti s jeho majiteli 21).Vycházelo se také z německé regionální publikace z roku 1926 22), v níž se značně splétaly romantické představy o hradu, fakta a omyly i přání německých autorit.
Existenci středověkého hradu na Lazurovém vrchu v ARNICE potvrdili jednoznačně P. ŠEBESTA z Chebskéhu muzea, V. ŠVÁBEK 23) i J. KUMPERA z Ped. fakulty z Plzně. Jak to však je s majiteli hradu? Slavný rod pánů z Výškova.
V posledních deseti letech jsme mnohokráte procházeli terénem i písemnými prameny, v nichž jsme shromažďovali všechny majotele obce v minulosti. V roce 1983 byla vyslovena úvaha 24), zda na hradě neseděl dočasně (roku 1319) loupeživý rytíř Arkleb z Tisové, o němž A. SEDLÁČEK uváděl, že se násilně zmocnil tvrze kláštera Teplá v Dolním Kramolíně. V tomto případě šlo však o tepelskou tvrz přímo v obci Dolní Kramolín, v místech dnešního dvora nad Kosím potokem. Vůbec v údolí Kosího potoka bývalo mnoho hrádků i tvrzí - nesporně důkaz, že byla krajina osidlována proti proudu Kosího potoka, od Svojšína a Třebele stále výše.
Z okolních obcí byla zajímavá informace M. URDANA z roku 1884 o obci Waschagrün - Výškov: "Tato obec byla pravděpodobně založena německými horníky, bývala však panským sídlem. Hrad, který tu měl stát ještě před husitskými válkami a v těchto válkách byl zničen, měl patřit pánům z Michelsbergu. Hrad měl mít jednu velkou a jednu menší věž u měl stát na místě dvorce čp. 26 24). Podle pověsti mívala ves původně jen pět dvorů." Jak bývalo u URBANA běžné, podtrhoval založení německými horníky, avšak celá zpráva může mít pravdivé jádro.
Lazurový vrch i s ruinou vždy ležel a leží na katastru starobylé obce Výškov 25). Dnes už neexistuje dvorec čp. 26, ale je zajímavé, že ani v adresáři z r. 1926 není. Chybí tu řada popisných čísel, především 23 až 26. Snad se pár dvorců mohlo nacházet poblíž Lazurového vrchu, kde v terénu nacházíme stopy sídel. Anebo celá obec mohla ležet v blízkosti hradu, zvláště měla-li jenom pět dvorců. Naopak dnešní Výškov mohl být skutečně založen až německými horníky, přicházejícími v 16. stol. Tehdy také dostalo sídlo nové jméno Waschagrün. Ještě na vojenské mapě z roku 1782 vedla hlavní cesta k hradu právě z dnešního Výškova, ležícího 2 km na jihozápad.
Jestliže neznáme žádné pány z Michelsbergu, máme až pudezřele mnoho zpráv z těchto míst o pánech z Výškova. E. SENFT 26) psal, že nejstarším známým pánem této krajiny byl jakýsi "Viscov" sedící na hradě "Viscov". M. URBAN v r. 1884 v uváděné publikaci připomínal, že páni z Výškova byli příbuznými pánů z Volfštejna a ze Svojšína, kteří r. 1251 vlastnili suusední Boněnov! F. BERNAU popisoval erb pánů ze Svojšína jako erb s příčnými červenými a stříbrnými pruhy a s helmicí. Měli stejný erb jako jejich příbuzní, páni ze Suntálu 27). Jiní jejich příbuzní, páni z Volfštejna a páni z Výškova si později pozměnili rodový erb tak, že místo pruhů používali v erbu vlčí hlavu v červeném poli. Avšak ještě roku 1406, kdy už měli nový erb, prý bratři Vilém a Beneda z Volfštejna používali původního erbu s třemi červenými a stříbrnými pruhy. F. BERNAU považuje příbuzenství pánů ze Svojšína, z Třebele, z Volfštejnu, ze Suntálu a z Výškova zu nepochybné.
Pány ze Svojšína a z Výškova zastihujeme společně podepsané na některých listinách 28). Na listině z 12. dubna 1237 , podle níž daroval český král Václav I. klášteru Teplá nějaké majetky v obci Klapý, podepsáni jsou mezi svědky "Beneda, Styborius, Ulricus de Zweisin" a vedle nich "Wisco et Wissemirus fratres de Wiscov". To byli zřejmě v té době sousedé kláštera Teplá z boněnovské (Svojšínští) a z výškovské strany (Výškovští). Na tepelských listinách nalezneme častěji pány ze Svojšína, např. listina z 8. 6. 1232 uvádí mezi svědky "Cstibor de Zweisin, Ulricus, filius Cstibur"; listina z 28. 6. 1232 "Benedu, Ulricus, Wecemilus, Stibur de Sueisin".
A. PROFOUS uvádí na listině z ruku 1251 mezi svědky jména "Wissemirus cum fratre suo Wiskone de Weisskouic" u vedle těchto bratrů je "Ulricus de Trebel".
Výšek se svým bratrem Vyšemírem jsou v letech 1237-1251 prvními známými pány na hradě Výškov na Lazurovém vrchu. Zřejmě i sousední Výškovice, obec ležící jen 2 km severovýchodně od hradu, založili Výškovci. V roce 1273 však už obec patřila klášteru Teplá. Avšak z doby existence kláštera (od r. 1197) neznáme žádnou listinu o odkoupení Výškovic klášterem, podobnou té, která se týká získáni Dolního Kramolína klášterem v ruce 1228.
Z uváděných pramenů F. DERNAU, A. PROFOUS i A. SEDLÁČEK uvádějí jména Výšek a Vyšemír (1237-1251), A. SEDLÁČEK nadto v roce 1272 Svatomíra z Výškova a spolu s F. DERNAUEM v roce 1282 "Magnus, Hohold a Výšemír, řečení Výškové". Na chotěšovské listině z roku 1291 je podepsán "Albertus de Wyscow". Ze 14. stol. chybí zprávy. A. SEDLÁČEK psal o počátku 15. stol.: ..Jak se zdá, seděl na zdejší tvrzi r. 1406 Machek, jenž tehdá příměří s Bavory učinil a ještě r. 1413 žil..." - a připomíná v této krajině v té době ještě Vyntíř z Výškova.
V. VÁLEK připomínal, že pán z Výškova jako jeden z mála pánů této krajiny přidal svou pečeť na protestní listinu českých pánů proti upálení Mistra Jana Husi. Tím pak mohl být Racek z Výškova, připomínaný roku 1420 A. PROFOUSEM anebo Machek z Výškova, který nedlouho předtím bojoval s Bavory.
Jestliže pak se uvádí, že hrad Výškov byl za husitských válek rozvrácen, pak spíše než husity to bylo provedeno katolickou stranou. Starý husitský hrad na Lazurovém vrchu byl zničen stejně tak jako stará osada Poříčí na Kosím potoce nedaleko hradu a sousední boněnovský hrádek Hradčín - buď českou katolickou stranou nebo katolickým bavorským vojskem. Na místě osady Poříčí vzniklo v 16. stol. hornické městečko Michalovy Hory, zatímco Hradčín už nebyl obnoven. Český živel v této části západních Čech byl nepochybně husitský, třebaže přímé písemne doklady o tom sotva nalezneme a musíme vycházet z nepřímých hypotéz.
A. SEDLÁČEK uváděl i po husitských válkách v kraji řadu pánů z Výškova: 1437 - Mikuláš, Vyšemír a Albík; 1465 držel Výškov jakýsi Racek z Výškova, snad syn husitského pána hradu Racka; brzy nato byla ves prodána k panství Planá.
F. BERNAU uváděl jiného Racka z Výškova (1415-1463), pána na Cerhonicích a Nezamyslicích. Jeho současníkem byl Hohold z Výškovu (1457) a Jan z Výškova, který poprvé v r. 1451 použil příjmení Měsíček. Od těch doby výškovšti páni používají tohoto příjmení.
Synové Jana Měsíčka z Výškova byli Václav, Jan a Zikmund a vlastnili Dolany u Klatov (až do roku 1631). Zikmund měl pět synů (Dietrich, Heinrich, Niklas, Dionýs, Zachariáš), z nichž Dietrich měl roku 1564 Sulislav a r. 1570 Touškov, ale ještě za svého života je prodal. M. DOSKOČILOVÁ 29) uvádí k roku 1615 majitele Dolan Bořivoje Měsíčka z Vejškova: byl prý r. 1623 odsouzen k manství, ale léno nepřijal, protože Dolany byly zadluženy nad svou cenu a léno mu bylo prominuto. R. 1631 prodal Dolany Rudolfovi Cejkovi z Olbramovic (šlo o malé zboží s 31 poddanými).
Jiný člen rodu, Radslav Měsíček z Výškova, se přidal po Bílé Hoře k švédskému vojsku a s ním odešel roku 1623 do ciziny. Sloužil ve švédské armádě jako důstojník a po třicetileté válce se usadil v Brandebursku. Když přišli v roce 1866 do Prahy pruští vojáci, zemřel tu pruský hejtman Měsíček z Výškova a byl pochován na malostranském hřbitově. Jak uváděl v r. 1884 M. URBAN a ještě v roce 1937 A. SEDLÁČEK, páni z Výškova žili v Prusku a uchovali si v erbu vlčí hlavu v červeném poli! Byla (či dosud je) to poslední větev ze slavného rodu českých pánů ze Svojšína, z Volfštejna, z Třebele, když jiná po staletí přežívající větev pánů ze Šontálu, vymřela roku 1877 Friedrichem Zádubským ze Šontálu.
Co se týká názvu obce, objevuje se v českém tvaru naposledy roku 1547 (Weysskow) a německý název se poprvé objevuje po roce 1550, přibližně stejně jako sousední Michelsberg. Je možné, že němečtí horníci po svém příchodu přeložili ves Výškov blíže rudným dílům tj. na dnešní místo.
Na podporu hypotézy o hradu Výškov na Lazurovém vrchu bylo třeba zaujmout stanovisko k tvrzení některých německých regionalistů, především M. URBANA, že páni z Výškova měli svůj rodový hrad na Vížce (Wieschka, Vížka, původně Véska, poblíž Třebele). Naštěstí tento názor už kategoricky odmítl G. SCHMIDT 30) z vlastních řad německých regionalistů a velmi dobrý znalec západočeských hradů. O Vížce napsal: "Podle terénních podmínek byla tu poloha hradu nemožná." Soudil, že terénní díla ve Vížce mohla být vojenská opevnění z roku 1647 nebo z let 1741-42. G. SCHMIDT odmítl i Heberovy smyšlenky o "rytíři z Vížky" a další historické omyly (v některých případech šlo o Věžku mezi Plzní a Rokycany).
Závěrem
Na Plánsku, kam Lazurový vrch patří, početně značně převládá německá regionální literatura. Ačkoliv se v ní mnohdy uvádí, že založení řady zdelších sídel bylo pravděpodobně dílem německé hornické kolonizace, panovalo i v minulosti přesvědčení - a myslím, že i u velké část německých regionalistů - o tom, že kraj byl původně a dosti dlouho český.
Jak také vysvětlit - mimo jiné - množství do roku 1945 používanýc poněmčených českých pomístních názvů 31)? Když jsme v roce 1979 u příležitosti 500. výročí vzniku rybníka Regent zkoumali archívní dokumenty 32), z 11 listin z druhé poloviny 15. stol., týkajících se rybníka Regentu, bylo 8 českých, dvě latinské a jedna německá!
Existence hradu Výškov na Lazurovém vrchu potvrzuje tuto časnou českou kolonizaci krajiny, přičemž bývá vyslovována i úvaha, že náhorní plošin mezi Výškovem a Dolním Kramolínem byla slovanským hradištěm 33). Slavnému rodu pánů z Výškova se konečně dostalo důstojného místa v historii kraje za koloniznční úsilí i za prohusitský postoj.
Problematika majitelů hradu na Lazurovém vrchu ukazuje, že složité hlavolamy mívají jednoduchá řešení. Je třeba co nejdříve vyhlásit zříceninu na Lazurovém vrchu za chráněnou památku stupně, odpovídajícího významu v dějinách kraje, a přikročit k rozsáhlejšímu archeologickému průzkumu lokality.
Odkazy na zdroje
1) MENCLOVÁ Dobroslava: České hrady, I. a II. díl, Svoboda, Praha, 1972
2) ARNIKA, informační bulletin CHKO Slavkovský les se sídlem v Mariánských lázních; lokalita leží v CHKO a proto zájem z této strany byl přirozený
3) Články: Expedice na Lazurovou horu (ARNIKA 4/1976): BUCHTELE Zdeněk: Michalovy Hory a hrad?, ARNIKA 16/1980; ŠVÁBEK Vladimír: Hrad na Lazutové hoře, ARNIKA 19/1981; BUCHTELE Zdeněk: Komu vlastně patřil hrad na Lazutové hoře, ARNIKA 8/1984; MILER Josef - ÚLOVEC Jiří: Komu vlasně patřil hrad na Lazurové hoře - kritika, ARNIKA 12/1985
4) BĚLOHLÁVEK Miloslav a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, IV. Západní čechy, Svoboda, Praha 1985 (s. 181, 499)
5) SOMMER Johan Gottfried: Böhmen, Pilsner Kreis, VI.B, Praha, 1838, s. 221
7) Michelsberg, česky Michalovy Hory
8) DANZER Adalbert: Topographie von Marienbad als Führer im Curorte selbst und in dessen Umgebungen, Lipsko, 1847, s. 228
9) WEIDL Georg, URBAN Michael, HAMMER Ludwig: Heimatkunde des olitisches Bezirk Plan, Planá, 1986, s. 348 aj. (toto asi nebylo 1986 :-))
10) HEBER F. A.: Böhmes Burgen, Vesten und Bergschlösser, III. Praha, 1845, s. 327
11) URBAN Michael: Notizen zur Heimatskunde des Gerichtsbezirkes Plan, Ein Beitrag zur Geschichte Deutschböhmens, Tachov, 1884, s. 40
13) ORTH Jan, SLÁDEK František: Topograficko - statistický slovník Čech, Praha, 1870
14) SEDLÁČEK August: Hrady, zámky a tvrze království Českého, XIII. díl, Šolc a Šimáček, Praha, 1937, II. vyd., s. 196
15) Už v r. 1836 Kašpar STERNBERG poznamenal, že "podle hornického privilegia z r. 1515, vydaného císařem Ferdinandem pro plánské
pány vysvítá jasně, že první hornická díla tu mohla být založena teprve v 16. století" (Umrisse einer Geschichte der böhmischen Bergwerkw, Praha, 1836)16) VÁLEK Vojtěch: K topologii Tachovska, Sborník Tachovského muzea č. 11/1973, Tachov, s. 11 - 16
17)SCHALLER Jaroslaus: Topographie Böhmens. Pilsner Kreis, IX. Praha, 1788, s. 180
18) BERNAU Friedrich: Studien und Materialen, Specialgeschichte und Heimatskunde des deutschen Sprachgebiets in Böhmen und Mähren, Praha, 1903, s. 234, 612, 655
19) Článek Michalovy Hory a hrad - závěr diskuze nebo začátek? ARNIKA č. 18/1981, s. 205-206
20) KUDRÁT F. X.: Lazurová hora, zpráva z r. 1963; BIRNER Zdeněk: Západočeská lázeňská oblast, Praha, 1964, s. 185 aj.
21) BUCHTELE Zdeněk: Hrad rytíře Beneše na Lazurovém vrchu kol. 1400, HAMELIKA - oběžník vlastivědného kroužku KaSS Mar. Lázně, č. 5/1977, s. 19; BUCHTELE Zdeněk: Michalovy Hory a hrad?, ARNIKA č. 16/1980, s. 152-153
22) Adressbuch-Heimatkunde-Führer-Sagenschatz für den politischen Bezirk Plan-Weseritz, Zirwich, Planá, 1926
23) ŠVÁBEK Vladimír: Hrad na Lazurové hoře, ARNIKA č:19/1980, s. 221-225
24) ŠVANDRLÍK Richard: Historie Dolního Kramolína, Kulturní přehled KaSS Mar. Lázně, č.10/1983, s. 31
25) V údolí Kosího potoka pod Lazurovým vrchem leží Tabákový mlýn, patřící k Výškovu s čp. 33. Když vznikly Michalovy Hory, "ukrojily" pouhých 181 ha z katastru starého Výškova.
26) SENFT Eduard: Geschichte der Herrschaft und Stadt Plan in Böhmen, I. díl, Planá, 1937, II. přepracované vydání
27) Hrad Šontál (Krásné údolí) stával pod hradem Volfštejn u Černošína
28) PROFOUS Antonín - SVOBODA Jan: Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny, díl IV. S - Ž, ČSAV Praha, 1957, s. 674 - 675
29) DOSKOČILOVÁ Marie: Berní rula - 23 - kraj Plzeňský, I. díl, SPN Praha, 1952
30) SCHMIDT Georg: Burgen Westböhmens II. B., Stříbro 1926, S. 101
31) SENFT Eduard: Geschichte der Herrschaft und Stadt Plan, Planá, 1937; VÁLEK Vojtěch: K topologii Tachovska, Sborník Tachovského muzea, Tachov, č. 11/1978, S. 11-18
32) ŠVANDRLÍK Richard a kol.: "500 let Regentu, HAMELIKA, oběžník vlastivědného kroužku KaSS Mariánské Lázně, 1979
33) KRAUS Heinrich: Die Flurnamen der Gerichtsbezirke Königswart und Marienbad und ihre Auswertung für die Siedlungsgeschichte, dizertační práce, archiv UK, 1940. KRAUS uvádí místní pověst o tom, že obec Kramolín původně byla na náhorní plošině a později se přestěhovala do údolí (jako výklad pomístního názvu na Kopci - Starý Kramolín)