Příroda v okolí

Jestli hledáte nějaký kout, kde je pohodová příroda plná krásných zákoutí, vzácných rostlin i živočichů, zvěře a ryb, je to právě tady.

Jedinečnost této oblasti je potvrzena tím, že na sever od Michalových Hor se rozkládá chráněná krajiná oblast Slavkovský les, jejíž hranice probíhá právě přes obec.

Neznamená to, že by na jih nebylo nic zajímavého, tady se totiž rozkládá přírodní park Kosí potok, který na svých 4383 hektarech rozlohy skrývá nesčetné krásy. Jeho historie sahá do roku 1978, kdy zde vznikla oblast klidu.

Reliéf

Reliéf krajiny je v Tepelské plošině dán meziúdolními hřbety, údolími vodních toků, plošiami na rozvodí toků a četnými sopečnými útvary. Celkově se území pozvolna sklání k jihovýchodu. Geologické složení oblasti je pestré, jde o silikátovou plošinu s ostrovy méně bazičtějších substrátů, ale i se suky třetihorních vyvřelin a s významnými tělesy serpentinitů.

Fytogeografické poměry

Tepelská plošina

Fytogeografický okrsek tepelská plošina, jejíž součástí je i tato oblat, má hranice vymezeny podle rozšíření typických rostlinných společenstev, takže se úplně přesně nekryjí s hranicemi geomorfologického celku. Rozdíly však nejsou velké.

Zmíněný okrsek patří do území subhercynika, nadmořská výška se pohybuje mezi 500 - 700 metry, což odpovídá stupni pahorkatinnému a podhorskému. Klimaticky patří do mírně teplé oblasti, průměrná roční teplota je 5 - 8 stupňů Celsia, průměrný roční úhrn srážek 500 - 700 mm.

Oblast byla osídlena již od doby bronzové a halštatského období doby železné. Mezi 4. stoletím př. n. l. a 8. stoletím našeho letopočtu byla oblast opět souvisle pokryta lesy. Od 9. století začíná kolonizace některých oblastí, od 10. století všech nižších poloh okrsku. Již v ranném středověku dosahuje odlesnění současného stavu. Lesy byly zatlačeny na těžko obhospodařovatelné srázné svahy. Zemědělský typ je bramborářsko - ječný, méně často bramborářsko - žitný, půdy jsou hlinito - písčité.

Původními porosty jsou acidofilní borové doubravy a bikové bučiny, na malých plochách výslunných skalnatých strání vznikaly reliktní bory. Významnými krajinnými prvky a stanovišti majícími význam pro výskyt zajímavých rostlinných a živočišných druhů jsou zaříznutá údolí vodních toků, čedičové vrchy, slatě a mokřinaté louky.

Kosí potok

Údolí Kosího potoka je jedním z nejtypičtěji vytvořených kaňonovitých údolí vodních toků , pro Tepelskou plošinu charakteristických. Kosí potok pramení v Českém lese, na svahu vrcholu Dyleň. Odtud teče k Mariánským lázním a zde se jeho tok stáčí na jihovýchod. Opouští Tachovskou brázdu a proráží zlomový svah, který ji dělí od Tepelské plošiny, teče kolem Michalových Hor, Caltova a Třebele až k Vísce, kde se jako levostranný přítok vlévá do Mže.

V nejhořejším úseku toku na svahu Českého lesa má Kosí potok charakter běžného menšího lesního potoka. Pod Mariánskými lázněmi, kde protéká nejjižnějším cípem Tachovské brázdy, vytváří velmi zajímavý úsek krajiny. Je z jedné strany sevřen zlomovým svahem a z druhé strany člověkem silně ovlivněnými biotopy (letištěm a meliorovanými poli). Kdysi zde byla soustava rybníčků. V současnosti přestaly být udržovány, jejich hrázky byly protrženy a zbytky nádrží spolu s tůňkami a mokřinami vytvořenými přirozenou cestou v úseku, kde potok má minimální spád, vytvořily rozsáhlou soustavu slatí, močálů a podmáčených louček. Zde se vyskytuje velké množství ptactva, především druhů vázaných na mokřadní a vodní biotopy (rákosníci a cvrčilky), hmyzu a cévnatých rostlin.

Charakter toku

Největší část toku Kosího potoka probíhá Tepelskou plošinou, kde má hluboce zaříznuté, místy až kaňonovité údolí. Toto údolí je z přírodovědeckého hlediska cennější než okolí. Především strmé svahy, ale i mokřinaté dno údolí odedávna bránily v intenzivnějším využívání člověkě, proto se z velké části uchovaly v púvodní podobě. Prakticky jediným nebezpečím byly a jsou chatové osady, které například úplně zničily původní ráz krajiny u nedaleké Mže.

Migrační cesta

Další zvláštností hluboce zaříznutých údolí vodních toků v Tepelské plošině je skutečnost, že jsou vesmě obrácena k jihu a na východ. Stala se tudíž přirozenou migrační cestou, po níž pronikaly z nižších ploh Plzeňské pánve teplomilné prvky květeny a zvířeny do klimaticky drsnějších oblastí Tepelské plošiny, Slavkovského lesa a Českého lesa.

Teplotní inverze

Konečně k přírodním zvláštnostem těchto údolí patří i tzv. teplotní inverze. V úzkých údolích totiž dosahuje sluneční svit an jejich dno pouze po omezenou dobu dne, takže dno údolí má chladné mikroklima. Proto se zde vyskytují druhy chladnomilné, zatímco výše ve svahu najdeme druhy teplomilné, tedy přesný opak výškového rozvržení, než na jaké jsme zvyklí.

Minerální prameny

Kolem Michalových Hor a Kramolína protéká Kosí potok oblastí bohatou na minerální prameny, mezi nimiž je nejznámější Il-sano, které pivovar Chodovar používá k výrobě stejnojmenného nealkoholického nápoje a Čiperka, kterou do svých nádob stáčejí nesčetní "vodomilci" nejen z Michalových Hor a okolí.

Vlčí hora

Nedaleko od svého ústí do Mže protéká Kosí potok kolem známé Vlčí Hory. Jde o čedičový třetihorní výlev, který je natolik znám jako mineralogické naleziště, že se stal předmětem zájmu i velkého německého básníka j. W. Goetha. Čedičový podklad i podmínky mikroklimatu na Vlčí hoře jsou také příznivé výskytu řady vzácných živočichů a především rostlin. Zdejší rezervace "Pod Volfštejnem" chrání vlhkou louku s celou řadou druhů vstavačů.

Dolování v Michalových Horách

Nástin geologické stavby

Oblast Michalových Hor patří k západn části tepelsko-barrandienské oblasti českého jádra. Převládají zde mesozonálně metamorfované sedimentogenní horniny mladoproterozoického stáří, v severní části se silným podílem bazilických intruzív, efuzív a jejich tufů, zahrnutých pod názvem mariánskolázeňské metabazitové těleso.

Rudní obvod Michalovy Hory se nachází v oblasti mezi obcemi Dolní Kramolín, Chodová Planá, Výškov a Michalovy Hory.

Rudní žíly v této oblasti jsou geologicky i parageneticky zajímavé, avšak značný časový odstup od ukončení důlní činnosti způsobil, že toto dříve významné středisko dolování téměř upadlo v zapomění a pěkné ukázky primárních i sekundárních rud niklu, kobaltu, olova. zinku, stříbra a mědi odtud jsou již vzácné.

Počátky dolování zde spadají do doby okolo roku 1100, poslední těžba (baryt) do let 1937 - 1939. Poválečná rudní prospekce (1958 - 1959) nebyla úspěšná. Staré haldy a obvaly však přesto poskytují dostatek sběratelských příležitostí. Lze zde zjistit rozkládající se pyrity, melanterit, chalkopyrit, sfalerit, baryt, vzácně i molybdenit, různě velké krystaly křemenné. V blízkosti Plané (u obce Kříženec) proráží krystalickými břidlicemi menší ložisko hrubozrnného pegmatitu s deskovitými krystaly průhledné slídy - muskovitu. Muskovitické deskovité krystaly zhusta mívají velikost hrany delší než 15 cm. Z téhož hlediska pocházejí i nálezy obecného berylu, věc sama by si zasluhovala ověření a bližšího průzkumu.

Haldy splývají téměř k nerozeznání s okolní krajinou a bez dobrého informátora jsou těžko k nalezení.

Žilný uzel mezi Výškovem a Dolním Kramolínem je tvořen asi 20 žilami s téměř výlučně stříbra, olova, a zinku zrudněním v křemenné žilovině.

V žilném uzlu Michalovy Hory bylo předmětem hornické činnosti 12 žil převážně s niklem, kobaltem, méně stříbrem, olovem a zinkem zrudněním v křemen - karbonátové žilovině.

Žilný uzel východně od Chodové Plané je tvořen dvěma rudnými žilami a několika odžilky mědi, olova a zinku zrudněním v křemen - karbonátové žilovina.

Z izolovaných žil jsou nejvýznamnější: "žíla 42" ve svahu J. od Dolního Kramolína, která obsahuje hlavně nikl - kobaltové minerály v křemenné žilovině, ale je zde možno najít i řadu minerálů dalších. Žíla "Wolfram" JZ. od Dolního Kramolína se vyznačuje křemenou žilovinou proniknutou malachitem. Žíly barytu se nacházejí V. od Dolního Kramolína.

Opuštěné jeskyně s barevným mramorem jsou součástí Lazurové hory rozprostírající se jižně od silnice, která se stáčí pod Pístovem směrem k Výškovicím. Podstatou tohoto mramoru je různě zbarvený krystalický vápenec, tvořící v okolních amfibolitech mohutnou složku. (Vápenec se zde v okolí lámal a zpracovával v okolních pecích.)

V Michalových Horách a okolí se dolovalo daleko dříve, než v Jáchymově. Uvádí se zde doly: Malá Barbora a Jakub, Velká Barbora, sv. Alžběty, sv. Jana Křtitele, sv. Trojice, Staré štestí s radostí, Nové štestí s radostí, sv. Štěpán, Nová jáma, Sadová, sv. Ondřej. Štoly: Zikmund, Antonín, Michal, Minerálka, Barbora, Kühn-Hackel, sv. Tomáš, Rakouský dům (v Dolním Kramolíně), Štěpán Šlik.

Čechy: Wolfram, Baryt, Mladé Sasko, Žíla "42", žíla Austria.

Lokalizace nejdůležitějších hornických děl a stručné charakteristiky nejvýznamnějších žil jsou podány ve vyobrazeních a tabulkách.